Info, tréninky

ALEŠ MAJER V SOBOTU 16. ČERVNA 2018, UKONČÍ HRÁČSKOU KARIÉRU.

2018-a-ales-160618

Bývalý reprezentant, hráč s ligovými zkušenostmi a dlouholetý hráč AFK Slivenec Aleš Majer ukončí v sobotu 16. června 2018, svojí bohatou hráčskou kariéru. Přijďe mu poděkovat, zatleskat za jeho kariéru a vřelý vztah, který si k našemu klubu našel. Aleš je odchovancem AFK Slivenec, který od žáků působil v klubu AC Sparta Praha, ale prošel také ligovými kluby jako FK Chmel Blšany, FC HRADEC KRÁLOVÉ. Díky velmi vážnému zranění kolena, se musel rozloučit s nabídkou od věhlasného klubu FC Bayern München a musel se vydat jinou cestou. Začal jezdil hrát do nižších soutěží v Rakousku a poté se připojil k AFK Slivenec. Rozhovor připravil Dominik Rodinger, současný trenér a dlouholetý kamarád Aleše:

- Aleši, v sobotu uzavřeš svojí bohatou fotbalovou kariéru. Popiš nám tu cestu svými slovy? "Je to tak, v sobotu uzavřu svoji kariéru tam kde jsem ji ve svých 5 letech nastartoval. Začal jsem zde na Slivenci pod vedením trenéra pana Stanislava Jechy. Fotbalový život byl skvělý, přinesl mi mnoho radostí ale také mnoho starostí a zdravotních problémů kdy jsme musel absolvovat 5 operací kolen a operaci achilovy šlachy. Zdravotní problémy jsou také jediným důvodem proč končím. Mám skoro tříletého syna a ženu, se kterými chci sportovat a já jsem po zápase byl vždy dva dny zdravotně mimo a již nemělo cenu se takto trápit."

- Co tě přivedlo zpět do AFK Slivenec? "Jak jsem již říkal, zde jsem poznal fotbal a první fotbalové hřiště na které jsem vstoupil. Moje cesta byla jasná, taťka byl také profesionální fotbalista a já jako každý malý kluk chtěl být jako taťka. V dospělém věku jsem se vrátil do Slivence v době kdy jsem začal hrát fotbal v za Rakouský tým UFC METTMACH a potřeboval jsem někde trénovat. Parta zde byla vždy skvělá a já jsem mezi kluky rychle zapadl a snažil jsem se pomoci všemi způsoby přesto že jsem zde nehrál. Tou dobou jsem lidem ze Slivence slíbil že se určitě do klubu vrátím."

- Řekni nám taky, jak do teď vzpomínáš na své začátky v klubu AC Sparta Praha, ale taky na nabídku od FC Bayern Mnichov? "Začátky ve Spartě byly skvělé, měli jsme s klukama úžasnou partu, chodili jsme společně na základní školu do sportovní třídy a zažili jsme mnoho legrace. Objeli jsem s týmem celou Evropu na různých turnajích a vždy jsme vyhrávali, toto nám dávalo velké množství energie a chuti do fotbalu. Ve své kategorii jsme měli jediného soupeře a to FC BANÍK OSTRAVA s hráči jako Pavel Besta, Martin Hatar, Milan Baroš, Jan Laštůvka, a nebožtík David Bystroň. Náš ročník s Tomášem Hubschmanem, Davide Goghem, Honzou Rajnochem a dalšími kteří jsou dodnes v blízkém okruhu mých přátel (Pavel Stránský, Honza Pospíšil) byli prostě skvělý. Na konci žákovských let jsme se začali různě posouvat do dalších katgorií. Já jsem se po roce stráveném v tehdy ještě ročníku U15 a dvou měsících v U17 ihned posunul do nejstaršího dorostu U18. Tam jsem si v necelých 16ti letech sedl do kabiny kde byli Tomáš Rosický, Lukáš Zelenka, Michal Pospíšil. Seděl jsem, koukal jsem, tiše polykal a začal nastupovat. Když o tom mluvím mám ještě dnes „husí kůži“ a musím říct že bylo nezapomenutelné a když s kluky posedíme tak dávám do placu historky z této kabiny. Nezapomenutelné. Od svých 14 let jsem byl v reprezentačních výběrech České Republiky – nádherný pocit. Stejně tak účast na dvou Mistrovství Evropy. V kategorii U16 jsme obsadili 4 místo a já se spolu s dvěma spoluhráči dostal do ALL STAR teamu celého turnaje. Spoluhráči byli Petr Čech a Jarda Plašil. Jarda se stal velmi dobrým přítelem a vídáme se dodnes a někteří kluci ze Slivence se s ním mohli osobně poznat na mé svatbě. Po tomto turnaji jsem měl velké množství nabídek z české první ligy dospělých a několika evropských klubů. Jedním z nich byl i FC BAYERN MUNCHEN kam jsem měl namířeno již před Mistrovstvím, ale nechtěl jsem riskovat změnu prostředí před turnajem. Zástupci klubu byli několikrát na mými rodiči v Praze a prezentovali jejich vizi. Tehdy jsme se rozhodli cestou zůstat v České republice, nebylo časté aby hráči v 16ti letech chodili hrát ven. Rodiče vždy chtěli abych minimálně dokončil střední školu s maturitou. Odešel jsem ze Sparty kde v té době nedávali svým odchovancům vůbec žádnou šanci. Šel jsem do klubu FK CHMEL BLŠANY kde s mladými hráči uměli velmi dobře pracovat, bohužel. Vždy se říká, že nejdůležitější věk mladého fotbalisty je přechod z mládežnických kategorií do dospělého fotbalu, toto se miz několika důvodů nepovedlo. Nezvolili jsme s taťkou manažera kterého nám trenér nabízel, to jsme nevěděli ještě že spolupracují, a tím vlastně moje šance skončila. Jsem přesvědčen, že kdyby k tomuto došlo před podpisem tak jsme nakonec nepodepsali. Hned v první přípravě jsem si utrhnul přední zkřížený vaz v koleni a tehdejší lékařská péče nebyla dost kvalitní a nikdo mi na to nepřišel. Trenér říkal že mám psychický blok atd. Nerad se k tomu vracím ale i tato zkušenost mně posunula. Přesto jsem se dostal do II. Ligy v Hradci Králové ale to jsem již měl priority nastavené jinak. Problémy s koleny se ozývaly stále častěji, od 17 let jsem hrál bez křížového vazu který vlastně drží stehno s holeň pohromadě. Na konci ročníku v Hradci jsem si udělal stejné zranění i na druhém koleni. To byl jasný signál s profi fotbalem skončit. Podstoupil jsem několik operací dal jsem se dohromady a vyrazil do Rakouska kde jsem vydržel hrát 10let v jednom klubu a potkal úžasné spoluhráče i lidi kolem fotbalu. Přestože jsem měl udělat mnohem lepší kariéru než několik desítek druholigových startů, tak vím, že jsem mohl udělat více například v individuální přípravě nebo mít ostřejší lokty v momentech kdy se „láme chleba“. Jsou to kdyby, takový je život a já jsem s tímto naprosto srovnaný a nelituji žádného rozhodnutí."

 - Těšíš se na sobotu nebo to naopak co nejvíc oddaluješ? "Na sobotu se velmi těším, spadl ze mě velký stres který na mě působil po celou sezonu z vývoje tabulky a našim problémům. Jsem velmi rád že se mi podařilo v sobotním utkání proti Praha 99 odčinit svoji neproměněnou penaltu z utkání proti Modřanům. Když jsem si stavěl míč na přímý kop tak jsem zhluboka vydechl a věděl že to bude gól a tento získaný bod nám velmi pomůže k jistotě záchrany. Teď už si jen přeji aby nám v sobotu vyšlo počasí, odehráli jsme pěkný zápas proti velmi dobrému týmu Újezd Praha 4 a přišli nás podpořit fanoušci a všichni si to užili, s vírou v lepší budoucnost protože se nám zde daří pracovat absolutně nadstandardně a již se těšíme na příští sezonu. - Zůstaneš ve Slivenci v jiné funkci nebo tě uvidíme někde jinde? "Když jsem lidem v klubu oznámil že jako aktivní hráč ze zdravotních důvodů končím tak jsem řekl, že velmi rád budu pokračovat a pomáhat na cestě vzhůru. Domluva je taková, že jsem ten kdo řídí A-tým z manažerské pozice. Mám tedy na starost vyhledávání vhodných hráčů, spokojenost těch současných a vše co se kolem A-týmu děje. K tomu budu působit na pozici asistenta trenéra Dominika Rodingera kterého jsem přivedl do našeho klubu a chtěl bych mu tímto poděkovat za naprosto profesionální práci kterou zde odvádí.

- Jak hodnotíš tuto sezónu a čemu je potřeba se vyvarovat do té příští? "Nyní se mi to hodnotí již s lehkostí. Prošli jsme si velmi těžkým obdobím. Již do minulé zimní přípravy jsem nastoupil jako hrající trenér, přesto že jsem nebyl přesvědčen o správnosti tohoto kroku. Sezonu jsem dohráli spíše setrvačností a skončili na 8. místě přestože moje cíle byli mnohem vyšší. Naplno se ukázal problém asi většiny amatérských klubů a to je tréninková morálka hráčů. Všichni máme svoje povinnosti, rodiny a zájmy ale také máme povinnosti k týmu kde jsme dobrovolně a nikdo nás k tomu nenutí. Bohužel ne jednou se stalo že jsem si plánoval tréninky pro určitý počet hráčů, nikdo se neomlouval a z plánovaných 14ti lidí nás přišlo 4, 5, 6. Hrůza. Léto bylo znovu o shánění hráčů, povedlo se realizovat příchody mladých kluků, ale znovu se opakovala situace s tréninkovou docházkou. Výsledkem všeho bylo tristních 12 bodů a velké starosti se záchranou. Přemýšlel jsem koho oslovit, zkoušel jsem osvědčené trenéry se zkušenostmi z vyšších soutěží ale ve finále jsem nebyl 100% přesvědčen o správnosti tohoto kroku." "Když se objevila možnost domluvit se s Dominikem tak to pro mě byla jasná volba. Soutěž jsme zachránili, nastavila se pravidla a mantinely. Jsme na začátku nové cesty a věřím, že v příští sezoně k veškerému respektu k soupeřům se budeme pohybovat v tabulce do 6. místa."

Na závěr bych velmi rád poděkoval všem kdo se fotbalu v AFK SLIVENEC věnují, chci poděkovat spoluhráčům, trenérům Dominikovi a Láďovi Vobořilovi, za tolik srandy v kabině a na hřišti a vyzdvihnout úžasnou partu. A to nejdůležitější je poděkování mojí manželce a synovi, že to se mnou vydrží, rodičům a celé rodině. "

Aleši moc Ti děkujeme co jsi pro fotbal ve Slivenci udělal a věříme, že zůstaneš s námi i nadále, máš přeci co předávat našim mladým fotbalovým nadějím...
 

 29.1.2018

 Z pozice gólmana na lavičku hlavního trenéra

Sportovní ředitel, manažer a teď nově i trenér. Dominik Rodinger, bývalý gólman se zkušenostmi z nejvyšších soutěží, se posadí na lavičku TJ AFK Slivenec, 12. týmu B skupiny pražské I. A třídy. 

S Dominikem jsem si dal setkání v jedné nejmenované italské kavárně na Praze 1, kde jsme společně v příjemné domácí atmosféře probrali řadu témat, která by za sebe vystačila na samostatné číslo nebo úspěšný seriál. Tak zatím alespoň krátce, nahlédneme do duše ostříleného sportovce, fotbalového profesionála…

Jak hodnotíte svou dosavadní kariéru?

„Tak pokud se budeme bavit o mé fotbalové kariéře, tak i když jsem skončil hodně brzy (v 27 letech), tak jsem šťastný, že jsem toho mohl za tak „krátkou“ dobu zažít opravu hodně. Od reprezentace, předkolo Ligy mistrů, respektive Evropské ligy, titul ve Slovanu Bratislava a nakonec zahraniční zkušenost se španělským fotbalem. Mohl jsem určitě hrát déle, ale jelikož jsem dost často narážel na platební neschopnost klubů, tak jsem byl fotbalem tak psychicky o bouchaný, že jsem raději volil vyjít z té strnité cesty a začít budovat pracovní kariéru. Už čtyři roky dělám sportovního ředitele v České asociaci fotbalových hráčů, takže využívám své špatné zkušenosti z fotbalu a předávám je dál dalším hráčům.“ 

 Jaké máte ambice se sliveneckým klubem?
„Má to dvě strany. Já jsem mladý člověk, který vidí ve Slivenci obrovský potenciál, ale otázka zní? Jaké má ambice slivenecký klub? Já bych osobně chtěl AFK trošku posunout výš, než je nejen fotbalově, ale taky celkově jako značku. Ať lidí a děti vědí, kdy hraje „A“ tým, ať vědí, kdo za ně hraje a hlavně, ať se těší přijít. Když to vezmu na děti, tak i ty by měli mít mezi kluky z „áčka“ své oblíbené hráče. Bez vzorů naše mládež stoupat nebude. Ale celkově Slivenec a okolí je krásná část Prahy a je tam velký prostor pro realizaci.“

 Jak hodnotíte klubové zázemí?
„Slivenec má velký potenciál a jelikož se pohybuji ve fotbalovém prostředí, tak slyším, jak spousta klubů nemá kde trénovat, udělat soustředění apod. Ve Slivenci je prostor na to, aby se udělalo například velké hřiště s umělým trávníkem, které by obrovsky ulevilo finančním prostředkům na údržbu hlavního hřiště. Ve Španělsku se prakticky hráči do 19 let málokdy podívají na hřiště s přírodním trávníkem. Trénují na tom od nejmenších dětí až po dorost. Na údržbu jsou to zanedbatelné částky a samozřejmě by se to dalo dále pronajímat. Kdyby se k tomu postavila nějaká část regenerace, odpočinkové zóny apod., tak si troufnu říct, že by sem jezdili určitě i zahraniční mládežnické týmy na soustředění.“

 Kdybyste měl možnost, vyjádřit svých TOP 5 trenérských přání, která napomůžou v rozvoji sliveneckého fotbalu, která to budou?
1. radost - těšit se na každý další trénink, zápas našich barev; 2. touha - něco změnit k lepšímu, protože ne každý, má takové možnosti areálu. A tak je společně využít a posunout se výš; 3. komunikace - komunikovat v klubu. Dle mého názoru sport píše krásné příběhy; 4. otevřenost - Nemít žádné tajemství, být otevřený jakékoliv debatě; 5. hrdost na klub - vědět, proč hraju ve Slivenci. Kdo chce, hledá možnosti - kdo nechce, hledá výmluvy.“

Dominiku děkuji Vám za rozhovor a příjemně strávený čas s Vámi, věřím, že s Vámi přichází do TJ AFK Slivenec nový vítr ale i naděje pro náš klub i obec, v lepší fotbalové zítřky.

Vladimír Brenkuš

 http://bezfrazi.cz/

http://www.fotbalpraha.cz/zpravodajstvi/slivenec-ma-noveho-trenera-tym-povede-byvaly-golman-rodinger/

 

 

Poděkování Oficiálním partnerům

Dovolte nám poděkovat všem, kteří svými příspěvky finančními či materiálními, pomocí či úsílím, udržují sportovní areál a klub v životaschopném stavu. DĚKUJEME.

Poděkování Hlavním partnerům